Pro dnešek se dělíme na několik skupin. První jede na RZ 14 a 15, druhá na RZ 15 a cíl a třetí do servisu a na RZ 17. Cíl je jediný. Podpořit maximálně Martina s Jendou v jejich úsilí o získání sardinského vítězství. Opět jsme si užili sardského pořadatelství. Ti natáhnou pásky a pak honí diváky, kteří si za ně stoupnou, ať jdou o tři metry dál.

O největší pozdvižení se na místě, kde jsme stáli, v pravém vracáku dolů z kopce postaral Al Qassimi. Zatímco ostatní zatáčku řezali vnitřkem a vyvalovali štěrk a prach na vnější stranu oblouku Al Qassimi to vzal vnějškem a veškerý nahromaděný materiál nasypal několika desítkám diváků stojících asi 4 m od tratě přímo plnou silou do obličejů. Tolik žluťásků jsem pohromadě ještě neviděl.

Boj o první místo v kategorii WRC si bravurní taktikou pohlídal Sébastien Loeb a v kategorii JRC nakonec rozhodla technika. Hadice přívodu paliva si postavila hlavu v závěrečné RZ 16 a bylo po nadějích, ve které doufali jak Martin s Jendou, tak my, čeští fanoušci. Před startem RZ 17 hovoří s posádkou jedna z našich skupin a ptají se, zda někdo čeká v cíli, že by tam vůbec nejeli. Řekli jim, že na ně čekáme, a tak se tam nakonec vydali. My už jsme ani nedoufali, že by se mohli objevit, ale přece. Nejvíce je zklamání vidět na Jendovi. Přicházejí k nám a před rampou si chvíli povídáme, jak viděli tu tahanici kluci z kokpitu.

Poté musí na rampu a ukazuje se, že jsme tam, na rozdíl od startu, tentokrát jediní, kdo naše borce na rampě podpořil. Škoda! Češi se někam vytratili. Slavnostní vyhlášení vítězů jsme sledovali ve světle zklamání a bez většího zájmu. Snad někdy příště.

Další dobrodružství se světovou rally skončilo. Zítra v deset vyplouvá trajekt na cestu domů.