S menším zpožděním přináším ohlédnutí za těmito závody. Hustopeče patřily jako jedna z mála soutěží u nás k těm, které jsem nikdy v minulosti nejel. Jak už je v letošním roce zvykem, soutěže jsem se zúčastnil společně s Lukášem Pondělíčkem na voze Citroen C2R2. Pro Lukáše jsou naopak Hustopeče „domácím“ závodem, jelikož zde započal svou soutěžáckou kariéru. Místní tratě vůbec nezapadají k tomu, na co jsem si zvykl na ostatních soutěžích. Celková délka soutěže byla 386 km, z nichž celých 190 km tvořili rychlostní zkoušky. A pouhých 196 km tvořili přejezdy. Díky tomu se jednalo o velice kompaktní soutěž. Seznamovací jízdy proběhly naprosto v pořádku, na vše byla spousta času. Výjimečně jsem si i hezky odpočinul. Na čtvrteční večer navíc pořadatelé připravili pro soutěžící hezké překvapení v podobě bagrodromu hlavního partnera soutěže. Byla možnost vyzkoušet si zemědělskou a stavební techniku na vlastní kůži. Navíc prasátka a piva bylo požehnaně . Celý večer skončil přehlídkou sympatických slečen myjících soutěžní vůz jednoho z pořadatelů, kamaráda Martina Rady. Navíc slečny měly na sobě čím dál méně oblečení . Netradiční byla také doba startu. První vozidlo odstartovalo do rally z náměstí v Hustopečích ve 20:00. První etapa díky tomu byla celá za tmy. Vyjeli jsme do první „rundy“ rychlostních zkoušek s tím, že zkusíme auto a popřípadě změníme nastavení tlumičů. Časy nebyly špatné, ale auto se nechovalo podle Lukášových představ. Navíc se na tratích strašně prášilo. Nebylo to nic jednoduchého trefit se správně do brzdného bodu. Každopádně jsme se s tím vypořádali bez větších krizovek. V servisu Lukáš lehce pozměnil nastavení tlumičů. Už pocitově bylo auto rychlejší a hlavně klidnější. Druhá „runda“ byla mnohem lepší. Jelo se nám opravdu dobře. První etapa tedy pro nás znamenala 3. místo ve skupině A a třídě A6 před Jirkou Vlčkem. Zjistili jsme také, že světelná rampa, kterou jsme k vozu dostali, nepracuje tak, jak se od ní čekalo. Bude třeba ji do dalších závodu předělat.

V sobotu jsme do závodu odstartovali s tím, že se za každou cenu pokusíme udržet pódiové umístění. Ponďa nasadil velice rychlé tempo. Auto fungovalo o poznání lépe. Dokonce i při použití ruční brzdy nejezdíme příkopama, ani netočíme hodiny . Na jedné z RZ se nám omylem připletl do cesty bažant. Ponďa mu dal malinko šanci, lehce ubral. Pták na to ovšem nereagoval, a tak se stalo, co se stalo a peří lítalo všude okolo. Ať je mu „cesta“ lehká. Určitě za něho na příštím závodě před startem budeme s Lukášem držet minutu ticha. Po prvním kole rz druhé etapy jsme navýšili náskok na Jirku Vlčka asi na 9 vteřin. V druhé rundě jsem pak dostal echo, že Jirka dostal minutovou penalizaci. S Lukášem jsme lehce zpomalili a vše přizpůsobili dojetí do cíle, jelikož v té době odstoupil i vedoucí jezdec skupiny A Jan Šlehofer. Znamenalo to pro nás posun na 2. místo. Do konce závodu zbývaly pouze 2 rychlostní zkoušky. Uzpůsobili jsme vše dojetí do cíle a i přesto jsme zažili dvě velké krizové situace. Na předposlední rychlostce jsme na šotolinovém úseku ve větší rychlosti vyjeli mimo cestu a chvíli zkoumali kvalitu tamních příkopů. Naštěstí zde nebyl žádný kámen a my jen projeli zpět na cestu bez větší časové ztráty. Na poslední rychlostní zkoušce pak v těžké levé zatáčce málem „cédvojka“ skončila na střeše. Vítr ovšem foukal na dobrou stranu, proto k převrácení nedošlo . Auto jsme tedy dovezli do cíle na krásném 2. místě ve skupině A a třídě A6, což pro nás byl zatím nejlepší letošní výsledek.

Pořadatelům v čele s Rudou Kouřilem a Martinem Radou bych chtěl tímto poděkovat za velice kvalitní podnik. Opravdu se mi u vás líbilo a bagršou neměla chybu. Díky.

Přesně týden po soutěží v Hustopečích mě čekala sprintrally v Tišnově. Na této soutěži jsem netradičně startoval společně s Honzou Sýkorou. Vystřídal jsem tak na jednu soutěž v kokpitu sympatickou Martinu Škardovou kvůli jejím školním povinnostem. Sám jsem byl zvědav. Honza je velice rychlý jezdec a dal se očekávat útok na přední pozice absolutního pořadí. Společně jsme usedli do Mitsubishi Lancer Evo IX se startovním číslem 9 na dveřích. Honza je pohodový člověk, proto jsem při spolupráci s ním neměl sebemenších problémů. Již při seznamovacích jízdách bylo jasné, že to bude fungovat. Po přejímkách a představování posádek jsme společně absolvovali funkční test závodního vozu. Všechno bylo v pořádku. Trat tišnovské rally nebyla až na krátkou poslední rychlostní zkoušku moc technická. Odstartovali jsme do první rz opatrněji a s respektem. V průběhu „rychlostky“ jsem opravoval pár věcí na Honzovo přání v rozpise. Každopádně se mi to moc líbilo a jízdu jsem si užíval . Ztráta na špičku také nebyla velká. Jen auto se malinko naklánělo a bylo při brzdění dost neklidné. Na další rychlostní zkoušce jsme zase zrychlili a snížili náskok na špičku na minimum.

Před posledním testem první „rundy“ Honza provedl drobné úpravy na tlumičích, které vedly ke zlepšení ovladatelnosti. To se taky ukázalo na čase v následující rychlostní zkoušce. Dojeli jsme si v ní pro 4. místo absolutně, kdy před námi byli jen papírově silnější vozy Petáka, Odložilíka a Drotára. V servisu proběhla jen drobná údržba. Bohužel před další rychlostní zkouškou nám začalo pršet. Tato rz nám vystavila stop v soutěži. Hned v druhé zatáčce po startu se auto svezlo bokem víc než je zdrávo a zadní částí jsme narazili do obrubníku a svodidel. Poškození auta bylo tak velké, že se pokračovat nedalo.

I tak jsem si závod užil a mrzí mě, že skončil tak brzo. Honzovi přeji do dalších závodů více štěstí a doufám, že bude někdy možnost, abychom si spolu mohli dát reparát .

http://www.rallyvidea.com/cz/video/544-rally-tisnov-08-sykora-havarie-by...